Slavné vily Prahy 6 – Bubeneč

Tato knížka, kterou připravilo nakladatelství FOIBOS BOOKS představuje sondu do pozoruhodného urbánního prostoru Prahy, souboru vilových staveb v Praze-Bubenči, tvořících výjimečnou enklávu v městské aglomeraci. Z architektonického hlediska nejzajímavější je etapa, předcházející první světovou válku. V těchto obdobích a zvláště na přelomu 19. a 20. století se konstituoval nový společenský statut vily, ohlašující nový životní styl a také široké kulturní a společenské poslání. Vila byla pojímána jako gesamtkunstwerk, se všemi interiérovými prvky, vnější formou i zahradou.

Příběhy bubenečských vil uvádí nejstarší z nich, Lannova vila, postavená v italském duchu s pompejskými interiéry s nástěnnými malbami, jakýsi poetický sen o příjemném životě. Pak se objevuje řada neorenesančních klasicizujících vil a později „moderních“ vil, usilujících o kulturní obrodu společenského života. Připomeňme zde Suchardovu vilu od Jana Kotěry, zvěstování nové doby, nového cítění, nového pravdivého umění. Dnes je skoro neuvěřitelné, jaký kulturní a společenský význam tato a jiné podobné stavby tehdy měly. Nebo nedaleká Koulova vila, která uváděla na scénu vlastenecké lidové motivy. Představovala pokus o národní sloh, podobně jako blízko stojící Jurkovičova vila..

V meziválečném období se do bubenečské čtvrti soustřeďuje nejbohatší klientela, která dává u svých palácových vil přednost reprezentativnímu historizujícímu stylu jak o tom svědčí například vily Petschků. Každá vila je příběh, život, který se v ní odehrává, může být vylíčen jako román. Každá doba do něj vnáší změny, generační, stylové, provozní. Jen si všimněme, jak třeba v meziválečném období přibývaly k domům garáže. Vilová architektura v Praze-Bubenči si i dnes plně zasluhuje pozornost, jak z hlediska historie rezidenční vilové architektury, tak i z hlediska společenských, kulturních a politických událostí a osudů. Autoři knihy představují na více jak 270 stránkách 64 stávajících vil a na devíti dalších stavbách ukazují jak si s nimi doba a osud zahrál hru na mizení.

Autorský tým vedl prof. Petr Urlich a Jiří Podrazil k ní pořídil současnou fotodokumentaci.