Mag & Satori v Paříži

Mag vyšel v přetlumočení Olgy Špilarové poprvé v roce 1984. Překladatelka se tehdy ujala nesnadného úkolu: převést do češtiny specifický záznam černošského dialektu, kterým navíc promlouvá desetiletý chlapec. Mag je v Kerouacově díle svým způsobem výjimečný text, jak jazykovou stylizací, tak faktem, že vypravěčem příběhu není zřetelně identifikované autorovo alter ego jako ve většině jeho nejznámějších knih. Na druhou stranu do kontextu díla velmi dobře zapadá, díky citlivosti a dychtivosti, s jakou dětský vypravěč vnímá a vstřebává svět a zážitky, které nabízí. Překladatelka jazyk příběhu přetlumočila citlivě, působivě i nadčasově: její překlad vychází již potřetí, s minimem úprav.
Satori v Paríži je oproti Magovi vyhroceným příkladem Kerouacovy snahy odvrhnout všechny stylizace a eliminovat hranice mezi životem a literaturou. Text je záznamem skutečné Kerouacovy cesty do Evropy, do Paříže a Bretaně, kde pátral po historii svých dávných předků. Vypravěčům obou textů je společná vnímavost ke všem událostem cesty, snaha ve všech nalézt krásu a hlubší smysl - dokonce osvícení, ono nesdělitelné satori zenbuddhistické filosofie, které může posvětit libovolný okamžik. Satori v Paříži poprvé vyšlo časopisecky už v roce 1967 v překladu Jana Válka, prvního překladatele Jacka Kerouaca do češtiny.
Na průkopnické počiny Olgy Špilarové a Jana Válka navazuje argovský projekt, který zachycuje různé polohy Kerouacova díla a vytváří relativně ucelený portrét tohoto pozoruhodného autora, vyznavače svobodného žití i psaní, nadšeného pozorovatele a kronikáře zázračných a intenzivních zážitků nalézaných v zdánlivě každodenní skutečnosti i na cestách-únicích ze všednosti.