Příběh Jižní eskadrony

1. “Zvolenský” stíhací letecký pluk díky svým historickým tradicím svázaným s bojovým nasazením na východní frontě byl v dobách lidově demokratického a později socialistického Československa prestižním útvarem a sloužit u něj bylo vysněným cílem ne-li každého, pak téměř každého stíhače. Známá hláška z jedné hry divadla Járy Cimrmana, totiž “V Budějovicích by chtěl žít každý”, měla v případě tehdejších stíhacích pilotů svou platnost. Pluk také i z těchto historických důvodů byl vždy prvním nebo přinejmenším jedním z prvních stíhacích útvarů, přezbrojovaných na novou leteckou techniku. 70. výročí vzniku pluku je snad dostatečně vhodnou příležitostí, abychom si připomněli jeho bohatou historii, osoby, které prošly službou v jeho sestavě, i leteckou techniku, s níž pluk vedl bojovou činnost během války, prováděl letecký výcvik v poválečném období a zejména od počátku 50. let zajišťoval bojovou pohotovost k ochraně vzdušné hranice Československa i pro případ tehdy ve vší vážnosti očekávaného světového válečného konfliktu mezi dvěma nesmiřitelnými mocenskými bloky.
Méně zasvěcený čtenář si možná po přečtení titulu knihy položí otázku, proč právě “Příběh Jižní eskadrony? Tato známá country píseň, jakkoli se to nezdá logické, má však vazbu k historii pluku, i když vlastně jen k jejímu závěru. Stala se totiž neoficiální hymnou příslušníků pluku v období jeho rušení v roce 1994 a zejména její refrén byl doslova příznačný pro tehdejší situaci: “Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž...”Konec konců, přídomek “Jižní” má své nesporné opodstatnění, vždyť pluk z 50 let své existence působil po 42 let na jihu Čech, na českobudějovickém letišti nacházejícím se v katastru obce Planá.