Už zase skáču přes kaluže

Kniha australského spisovatele Alana Marshalla oslovuje čtenáře i dnes.
Autor v něm zachytil zkušenosti ze svého dětství. V šesti letech onemocněl obrnou a v knize
popisuje prožitky spojené s ochrnutím pohledem dítěte, které není ovlivněno předsudky
a strachem dospělých. Alan svůj úděl přijímá, jak je, a nepochybuje, že bude moci znovu
dělat všechno stejně jako ostatní kluci. I když se některé objektivní skutečnosti nedají
jednoduše změnit, záleží na přístupu k nim. Člověk se muže svému neštěstí poddat, nebo
odvážně hledat cesty, jak rozšiřovat své možnosti. Díky schopnosti nevzdávat se a spontánnímu optimistickému postoji se Alanovi podaří překonat tělesný handicap. S kamarády leze na stromy, objevuje okolí, a dokonce začne jezdit na koni. Vždyť od malička věděl, co bude v živote dělat: krotit divoké koně, stejně jako jeho táta.

Podle tohoto příběhu plného naděje a čisté dětské síly natočil v roce 1970 Karel Kachyňa stejnojmenný film, jehož dej zasadil scenárista Jan Procházka do moravského Tlumačova. Rozhlasoví tvůrci ve svém pojetí ponechali prostředí australského venkova počátku 20. století. I když příběh neposouvají do současnosti, jeho vyznění neztrácí na aktuálnosti, protože podstata v něm je nadčasová.

Autorka dramatizace Lenka Veverková zvolila jako základní princip vyprávění. Bez lítosti
a sentimentu nám tak prostřednictvím herce Viktora Kuzníka přibližuje pocity a myšlenkové
pochody malého Alana. Vyprávění se promenuje ve zpřítomněné vzpomínky a ozvuky důležitých prožitků, aby se znovu vrátilo k čistému vyprávění. Malého Alana ztvárňuje Mikuláš Převrátil, v rolích rodičů uslyšíme Terezu Vilišovou a Jana Grundmana, charismatického pacienta v nemocnici, který dokáže Alana inspirovat, zahrál Vasil Fridrich. Citlivé režijní pojetí Josefa Kačmarčíka podtrhují zvuky a mix Radima Dleska i hudba Jana Šikla.