Na konci roku 1347 umírá vlivný a schopný římský císař Ludvík Bavor. Karlu IV. se tím otevírá cesta, jak bojovat o vysněný titul. Díky promyšlené vysoké politice i vychytralé taktice je jeho úsilí završeno roku 1355 korunovací na římského císaře.
Oldřich z Chlumu se svými pomocníky panošem Otou a velitelem Divišem odjíždějí na pokyn českého krále Přemysla do Náchoda. Je toho hodně, co se v tomto kraji děje, a neexistuje nikdo, kdo by dokázal vyřešit spory mezi rytíři a benediktiny, Čechy a Poláky, ale i odmítnutými a znepřátelenými nápadníky.
Královský prokurátor Oldřich z Chlumu doprovází purkrabího Pražského hradu Johánka z Poděhús až kamsi na hranice s Bavorskem, kde purkrabí založil se svým zetěm hrad Pušperk sloužící k ochraně území Českého království. Teprve u Domažlic se Oldřich z Chlumu dozví, proč si Johánek jeho přítomnost vyžádal.
„Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediného hradu svobodného, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v domech měšťanských jako jiný měšťan,“ píše Karel IV. ve svém životopise Vita Caroli.
„Cesta Lucemburků na český trůn nebyla jednoduchá a více než meče hovořila zpočátku diplomacie,“ píše Vlastimil Vondruška. Lucemburská epopej začíná právě tam, kde končí autorova Přemyslovská epopej. V prvním díle Jan Lucemburský nastupuje na český trůn, na konci oblouku vyprávění je pak smrt jeho syna Karla IV.