Na podzim 2021 uplynulo právě osmdesát let od chvíle, kdy nacisté zahájili systematické deportace Židů z Čech a Moravy do vyhlazovacích koncentračních táborů. K tomuto neblahému výročí vychází kniha vzpomínek pamětníků přeživších šoa.
Listopad 1989 symbolizuje zásadní předěl mezi pozdním totalitním režimem a demokracií. Od převratu se odvíjela svoboda, která změnila životy všech obyvatel českých zemí, pro každého jednotlivce však znamenala něco jiného, každý se s ní vyrovnával po svém. Jak žili lidé předtím a jak potom? A co to vypovídá o současné rozdělené společnosti?
Život za normalizace nebyl idylický. A idylické nebyly ani životní příběhy těch, kdo se normalizování bránili, a dokonce ani oněch aktivních normalizátorů. Režim usiloval především o to, aby každý pocítil sociální jistoty, ale zároveň aby ani na chvíli nezakusil pocit svobodného občanství. Druhá kniha, která vznikla podle cyklu ČT "Příběhy 20.
Šoa neboli nacistické vyhlazování Židů se v Čechách dosud pojímá jako cosi cizorodého ne jako specifická a přitom neoddělitelná součást národní tragédie, ale jako osud těch druhých. Stručně řečeno: zdejším symbolem nacistické krutosti jsou Lidice, jejichž příběh zná každý školák, ale jen málo lidí ví, že v noci z 8. na 9.
Publikace zachycuje osudy několika pamětníků-českých Židů především v období nacismu. Setkáte se v ní s lidmi, kteří se v českých zemích buď narodili, nebo k nim měli či mají zvláštní vztah.