Sociálně-kritická próza Adama Georgieva se odvíjí na pozadí vztahu dvou literátů, mladého spisovatele a zralé spisovatelky. Vztahu silného a metafyzického, který se však postupně začíná propadat do hlubin nejen osobního a profesního rozkolu, ale také generačního sporu.
Literární minimalista a krutý poetik Adam Georgiev (1980) přichází po novelách Planeta samých chlapců a Bulvár slunce se závěrečným dílem volné homosexuální trilogie Zabij mě, Eliso. V agonickém textu se prolínají obrazy, záblesky situací a útržky vět a dialogů, destruované a promíchané tak jako v předsmrtné mysli.
O předchozí autorově sbírce Básník Trýzeň Kat napsal ve svém nominačním hlase pro anketu Lidových novin Kniha roku přední polský novinář Mariusz Szczygiel: "Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal." V Hostiích pekla autor tuto polohu prohlubuje a svou metafyzickou cestu jako básník potvrzuje.