Paní Rhodesová si život ráda přibarvovala. Když uklouzla po slupce od banánu, nafoukla to vždycky tak, jako by jen o vlásek unikla smrti. Když jí začalo hořet stínidlo na lampě, vylíčila to známým, jako by ji byli museli na poslední chvíli zachraňovat z hořící budovy. Její okolí bylo zvyklé nepřikládat jejím báchorkám větší váhu.