Monografie navazuje na lingvistický a kulturní přístup k hluchotě rozvíjený v Ústavu jazyků a komunikace neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy od poloviny 90. let 20. stol. a předkládá dílčí sondy do charakteristiky jazyků užívaných v komunikaci neslyšících Čechů –českého znakového jazyka a psané češtiny, a to i ve vzájemných vztazích.
Monografie navazuje na lingvistický a kulturní přístup k hluchotě rozvíjený v Ústavu jazyků a komunikace neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy od poloviny 90. let 20. stol. a předkládá dílčí sondy do charakteristiky jazyků užívaných v komunikaci neslyšících Čechů českého znakového jazyka a psané češtiny, a to i ve vzájemných vztazích.
