Kniha na pomezí vizuálních studií, literární historie a sémiotiky se zabývá vztahem obrazu a slova v českém umění dvacátých a šedesátých let 20. století. Sleduje překračování hranic mezi obrazem a slovem, zabývá se vizualizací slov i případy, kdy obraz zastupuje text.
Publikace představuje projevy českého výtvarného umění šedesátých let, které se programově věnují vztahu obrazu a slova. Jde zejména o díla navazující na tehdejší experimentální postupy v umění, na druhé straně reagující na tehdy pociťovanou vyprázdněnost jazyka. To přivedlo řadu autorů k úvahám o relativnosti spojení slova a toho, co označuje.