Vikingové měli po velkou část historie pověst špinavých a nekulturních barbarů drancujících přímořská území rozsáhlých částí Evropy. Ze svých nuzných domovů na severu se vydávali na nebezpečné výpravy skrz rozbouřené moře, aby v cíli svých plaveb rozsévali strach a zkázu. Počáteční loupežné nájezdy z 8. a 9.
Pirátství existovalo od chvíle, kdy člověk poprvé vyplul na moře. Slovo „pirát“ okamžitě vyvolá představu děsivé postavy v obnošeném kabátě a třírohém klobouku, hrozivě mávající mačetou na palubě lodi jeho bezmocných obětí. Snadno rozeznatelným symbolem pirátství a vzpoury se staly lebka a zkřížené hnáty, které kdysi zdobily pirátské vlajky.
Pohled na loď, na jejímž stěžni se třepotala vlajka s lebkou a zkříženými hnáty, stačil sám o sobě vyvolat hrůzu i v srdci toho nejstatečnějšího námořníka. Pověst pirátů jako krutých, krvežíznivých a nemilosrdných banditů je předcházela přes mnohé oceány. Byli však tito vodní tuláci tak špatní, jak o nich tvrdí legendy?
