Väčšina z nás určite videla karikatúru autokratického štátu. Na jeho vrchole sedí zloduch. Má pod palcom armádu a políciu. Armáda a polícia hrozia obyvateľstvu násilím. Na jednej strane sú bezškrupulózni kolaboranti, na druhej pár statočných disidentov. V 21. storočí však takáto karikatúra nezodpovedá realite.
V rokoch 1932 – 1933 zomreli takmer štyri milióny Ukrajincov, ktorých nechal vtedajší režim vyhladovať. Hladomor však predstavoval len polovicu príbehu. V čase, keď na vidieku umierali roľníci, zároveň sovietska tajná polícia zaútočila aj na ukrajinské intelektuálne a politické elity.
V roce 1929 Stalin zahájil proces zemědělské kolektivizace, která se v podstatě stala druhou ruskou revolucí. Miliony větších i menších zemědělců byly postupně přinuceny odevzdat svou půdu nově vytvořeným agrárním podnikům – družstevním kolchozům nebo státním sovchozům.
Po skončení druhé světové války dochází k novému politickému i faktickému rozdělení evropského kontinentu. Hlavním strůjcem změn je Sovětský svaz, pod jehož důslednou kontrolou se postupně ocitá velká část východní a střední Evropy.
Gulag – obrovské množství sovětských koncentračních táborů – byl systém represí a trestů, jehož racionalizované zlo a institucionalizovaná nelidskost soutěžily s holocaustem. Do světového povědomí vstoupil Gulag v roce 1972, poté, co vyšla rozsáhlá práce, kterou z vyprávění o sovětských táborech sestavil Alexandr Solženicyn – Souostroví Gulag.
The momentous new book from the Pulitzer Prize-winning author of Gulag and Iron Curtain. In 1932-33, nearly four million Ukrainians died of starvation, having been deliberately deprived of food. It is one of the most devastating episodes in the history of the twentieth century.
