Román Borisa Viana, hodnotený Michalom Kaščákom ako "najkrajšia kniha o láske", vydáva Agentúra Pohoda v oku aj dotyku lahodiacom prevedení.
Zběsilá variace na brakové příběhy americké drsné školy ukazuje Borise Viana coby svého druhu Tarantina ze Saint-Germain-des-Prés. Jako bezděčný předskokan postmoderny Vian v tomto pokleslém krimipříběhu plnými hrstmi nabízí ztřeštěné nápady, zábavnou absurditu, jazykové hříčky a jako břitvu ostrý humor.
Autor patrí k najzaujímavejším a najčítanejším francúzskym autorom 20. storočia.
Nápaditý a fantazií hýřící text odráží životní pocit francouzské mládeže bezprostředně po osvobození Paříže po 2. světové válce. Román, inspirovaný autorovou zkušeností s divokými večírky je popisem jedné velkolepé oslavy a jejího neslavného konce.
Bláznivá erotická feérie snivého francouzského prozaika a džezového muzikanta. Kniha je určena nekonvenčním čtenářům, kteří mají více než vyvinutý smysl pro drsný humor a akční děj.
Nevšední příběh s řadou vtipných až pitoreskních peripetií, kořeněný oslňující autorovou fantazií a odlehčený od začátku do konce svérázným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš.
Tento román se určitě neodehrává na podzim a dokonce ani ne v Pekingu. Snový svět, vzdáleně připomínající ten náš, zalidňují vágně vykreslené postavy, autor se dosyta vysmívá všem a všemu, syrově odhaluje sobeckost mocných a bohatých, vrství symboly a tajemství, hraje si s jazykem i logikou.
Posmrtně vydaná sbírka povídek Vlkodlak (Le loup-garou, 1970), uspořádaná znalcem Vianova díla Noëlem Arnaudem, nabízí reprezentativni výbor Vianovy tvorby z let 1945 - 1952, jež patřila mezi jeho nejplodnější období.
Román Borisa Viana, hodnotený Michalom Kaščákom ako "najkrajšia kniha o láske", vydáva Agentúra Pohoda v oku aj dotyku lahodiacom prevedení.
Jeden z nejslavnějších Vianových románů, který oslovil řadu generací zejména mladých čtenářů svou svébytnou řečí, která dává vyniknout poetickému světu humoru a fantazie.
V románu Červená tráva , který je Vianovým nejautobiografičtějším dílem, postavil proti dvěma mužským protagonistům, Wolfovi a Safíru Lazulimu, dvě ženy, Lil a Folavril. Wolfovy cesty ve stroji času mají charakter psychoanalytických seancí a evokují paralyzující péči rodičů, bezduchost školy i strach z dívek v době erotického dospívání.
Druhá kniha, kterou Boris Vian napsal pod pseudonymem Vernon Sullivan po skandálním románu Naplivu na vaše hroby. Děj románu provokujícím způsobem líčí problémy bělocha, který žije v přesvědčení, že mu v žilách koluje část černošské krve.
Výbor z básnické a písňové tvorby předního francouzského spisovatele přeložil, uspořádal a doslovem opatřil Jiří Dědeček.