Po získání doktorátu z biologie si Catherine Ravenová postavila malou chatu v odlehlém koutu Montany. Tou dobou žila v izolaci nejen fyzické, ale i citové. Domek považovala za útočiště, kde si bude moci oddechnout – mezi lidmi jí totiž nikdy nebylo moc dobře. Jednoho dne si všimla, že na její pozemek každý den odpoledne přichází dost zanedbaný lišák.