„Když jsem se dozvěděl, že Magnus Carlsen nebude obhajovat titul mistra světa a že další souboj o světovou korunu proběhne mezi Ianem Něpomňaščim a Dingem Lirenem, moje první myšlenka byla, že tentokrát knížku psát nebudu. Protože souboj o krále světového šachu bez jasného krále zní prostě divně.
Michail Botvinnik (1911-1995) byl šestý mistr světa v letech 1948 – 1957, 1958 – 1960, 1961 - 1963. Kniha obsahuje Botvinnikův životopis s důrazem na jeho boje o mistra světa, množství komentovaných i nekomentovaných partií.
Michail Tal (1936-1992) byl osmý mistr světa v letech 1960 – 1961. Kniha obsahuje Botvinnikův životopis s důrazem na jeho boje o mistra světa, množství komentovaných i nekomentovaných partií.
Vasilij Smyslov (1921-2010) byl sedmý mistr světa v letech 1957 – 1958. Kniha obsahuje životopis Vasilije Smyslova, historii jeho účasti v turnajích kandidátů a bojů o mistra světa, množství komentovaných i nekomentovaných partií.
Knížka podrobně popisuje vzájemné souboje, včetně myšlenek samotných hráčů a dalších komentátorů. Nebudou chybět základní informace k zápasu, medailonky a perličky.
Šachová partie se dá jednoduše popsat jako bitva dvou armád. Přesto je to velká a mnohdy náročná záhada. Zejména pro začínající hráče není vůbec jednoduché zorientovat se ve spleti různých pojmů, pouček, termínů a názvosloví. Právě proto jsem se rozhodl napsat tuto knihu.
Paul Morphy a Adolf Anderssen. Dvě velké legendy šachové historie. Dva hráči, kteří byli dokonalými útočníky a kombinátory, ale na rozdíl od většiny svých současníků chápali šachovou hru i z hlediska základních pozičních principů. Zatímco Anderssen byl dlouho považován za jednoho z nejlepších hráčů na světě, Morphy byl jasně nejlepší.
Pokračování 1. dílu J. R. Capablanca - Šachový Mozart. José Raúl Capablanca (1888-1942) byl třetí mistr světa v letech 1921-1927. V knize je Capablankova biografie po roku 1921, turnaje v New Yorku 1924 a 1927, prohra o titul mistra světa s Alechinem a poslední Capablancovo šachové období.
Max Euwe, 1901-1981, byl 5. mistr světa v šachu v letech 1935-1937. Životopis Maxe Euwa z pera známého šachového publicisty a mezinárodního mistra Davida Kaňovského je doplněn množstvím komentovaných partií.
Alexandr Aljechin, 1892-1946, byl 4. mistr světa v šachu v letech 1927-1935, 1937-1946. Životopis Alexandra Aljechina z pera známého šachového publicisty a mezinárodního mistra Davida Kaňovského je doplněn množstvím komentovaných partií.
Učíme se od mistrů je kniha určená zejména (ale nejen) pro mírně a středně pokročilé hráče. Obsahuje 20 partií od 16 mistrů světa a 4 dalších vybraných hráčů, kteří měli k tomuto titulu velice blízko. Partie jsou vybrány co nejjednodušší a s bohatým textovým komentářem. Zdůrazněny jsou základní poučky pro správné rozehrání šachové partie.
José Raúl Capablanca (1888-1942) byl třetí mistr světa v letech 1921-1927. V knize je Capablankova biografie až do roku 1921, kdy se po vítězném zápase s Laskerem stal mistrem světa, komentované partie a fragmenty partií, 24 kombinací a také 80 nekomentovaných partií.
První mistr světa, pražský rodák Wilhelm Steinitz, 1836-1900, byl originálním šachistou a stejně tak originální osobností, která i po více než 100 letech přitahuje šachové nadšence. Autor se v knize zaměřil na Steinitzův životopis a také popis zápasů o mistra světa, kterých se zúčastnil v letech 1886-1897.
Historie Laskerových zápasů o mistra světa, doplněná více než 100 diagramy s komentáři, které zachycují rozhodující nebo důležité momenty v jednotlivých partiích o titul. Druhý mistr světa, Emanuel Lasker, 1868-1941, vládl šachovému trůnu 27 let, od roku 1894, kdy získal titul po výhře nad Steinitzem až do roku 1921, kdy prohrál slavný zápas s Capablankou.
Nikdo není dokonalý. I mistři světa ve svých partiích často chybovali. Klíčové však je, aby se každý šachista dokázal ze svých chyb poučit a příště už je pokud možno neopakoval.
Studie jsou nevyčerpatelným zdrojem šachové krásy. Je to ryze umělecká disciplína šachu, kterou však bohatě využívají také praktičtí hráči, poněvadž studie jsou vynikajícím tréninkovým materiálem propočtu variant a hledání skrytých tahů.
"Různobarevné střelce ve střední hře i koncovce beru jako šachová dvojčata s výrazně odlišnými vlastnostmi. Ti prvně jmenovaní vyžadují od hráče rychlost, ochotu a odvahu riskovat. Hráči připomínají zametače v curlingu, kteří čistí dráhu útočícímu kameni. Zcela odlišné, mnohem subtilnější požadavky mají různobarevní střelci v koncovce.
Čeleď: Chameleonovití Rod: Chameleon Izolovaný Vzhled: Na první pohled nepěkný, osamělý, vada na kráse, těžké břemeno; při hlubším pohledu mocný a svalnatý, plný dynamiky a útočného ražení Výskyt: Nejčastěji střední hra, často koncovka, občas zahájení Charakteristické znaky: Potenciálně slabý - zejména v koncovce; ve střední hře naopak
"Tak už se vzdej, vždyť to už je jasné!" "Já vím, ale tak ještě chvilku!"... "Tak jo, já teď ještě přiskočím koníkem a co budeš hrát, ty chytráku?" "Nic, protože nemám šach, a tak je to pat, hahá!
