Dörte Hansenová působivě vypráví o zániku venkovského života v severoněmeckém Frísku, o ztrátách, loučení a novém začátku. Sedmačtyřicetiletý Ingwer Feddersen se vrací do své rodné vesnice. Musí tu ještě srovnat účty.
Pětiletá Vera, „polské děcko“, uprchla se svou matkou v roce 1945 z východního Pruska na sever Německa do regionu Altes Land. Útočiště našly na starém statku. Vera se ve velkém, chladném selském stavení celý život cítila jako cizinka, ale přesto ho nikdy nedokázala opustit. O šedesát let později se jí přede dveřmi nečekaně objeví neteř Anna.
