Jedenadvacetiletá studentka strojního inženýrství se na motorce vydává na více než třináct tisíc kilometrů dlouhou cestu z Česka do Kyrgyzstánu. Sama, jen s papírovou mapou a bez chytrého telefonu. Zvědavost ji brzy zavede do nečekaných situací, ve kterých si ovšem nakonec dokáže vždycky poradit – hlavně díky tomu, že ji nepřechází humor.
Na motorce do duše Japonska Dominika putuje Japonskem. Z Tokia na venkov, od formalit k přátelství a z klidu samoty do zájmu médií. Ať už se octne opilá s mikrofonem v ruce nebo zamčená v hodinovém hotelu, o legraci není nouze. Koupe se spolu s babičkami, ujíždí před tajfuny, jí syrové chobotnice a neustále se klaní.
Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s padouchy i vzteklými psy, s poruchou i nemocnicí. Být to fikce, čtenář by si řekl, že to autor se zážitky přehnal a Dominika je neohrožená cestovatelka, kterou nic nezastaví. Ona se však bojí úplně všeho a jede dál jen proto, že si myslí, že se to zlepší.