Bitva na Bílé hoře bývá označována jako největší prohra českých dějin, jako národní tragédie nejhoršího dosahu. Málokteré bitvě byl přisuzován tak tragický význam jako této krátké vojenské srážce, která netrvala ani celé dvě hodiny.
Kniha pojednává o dramatických událostech na evropském kontinentu v období od Napoleonova pádu do revoluce roku 1830. Tato doba byla poznamenána závěry Vídeňského kongresu, na kterém bylo rozhodnuto upravit evropské poměry, vrátit trůny panovníkům, jež vyhnala revoluce a Napoleon, a Evropě zaručit mír.
Českého historika přitahuje na Slavkovu skutečnost, že k této bitvě došlo na našem území. Z českého pohledu je to tedy událost světová i regionální. Bojovali zde sice vojáci tří armád, ale jevištěm byla moravská půda a místní obyvatelé válkou trpěli ne méně než vojáci.
Bitva na Bílé hoře figuruje v našich představách stále jako symbol. Snad ne už jako symbol hanebné porážky a národního neštěstí, ale stále ještě jako velký historický mezník v českých dějinách. České země po roce 1620 už nebyly tím, co předtím.
Kníže Felix Lichnovský (1814-1848), příslušník aristokratické rodiny Lichnovských z Voštic z moravsko-slezského pomezí, dědic velkého panství, voják, nadaný žurnalista a literát, duelant, lev salonů a známý politik, prožil krátký a bouřlivý život. Jedněmi hýčkán, druhými nenáviděn se stal ve své době ztělesněním militantního konzervatismu.
Historie je plná dramatických příběhů o provinění a trestu. Mnohé z nich jsou pozoruhodné svými postavami, jiné okolnostmi, další prostředím, ale všechny mají jedno společné – pohnuté lidské osudy. Odjakživa jsou vděčnými náměty pro spisovatele a novináře a vznikl i svébytný žánr, který se jimi zabývá.