Erika Kohutová je profesorka klavíra na viedenskom konzervatóriu. Jej otec zomrel v psychiatrickej liečebni, čo je jeden z dôvodov, prečo žije osamelo so svojou dominantnou a konfliktnou matkou. Napriek neznesiteľným hádkam je od nej citovo závislá.
Elfriede Jelinek (nar. 1946) je přední rakouská spisovatelka, jejíž dílo se vyznačuje společensky kritickým a jazykově hravým patosem. Obdržela řadu prestižních ocenění jako např. Cenu Georga Büchnera, Cenu Franze Kafky, Nestroyovu cenu a v roce 2004 Nobelovu cenu za literaturu.
Textúra i atmosféra diela vychádza z rovnomenného piesňového cyklu Franza Schuberta. Básne Wilhelma Müllera, ktoré sú zašifrovaným politickým pamfletom i súborom veľkých metafor pre neradostný osud vyhnanca v nehostinnej spoločnosti, Schubert použil ako substrát pre vlastnú precítenú a zároveň zaangažovanú výpoveď.
Zbrusu nový text nositelky Nobelovy ceny pojednává o útlacích společnosti, o tom, jak se člověk cítí nesvůj ve vlastním těle. Próza začíná líčením dnešního světa (bankovní skandály, únosy dětí atd.
V románu Vyvrhelové vypráví nositelka Nobelovy ceny o čtyřech mladých lidech, kteří chtějí vystoupit ze stínu starší generace postižené válkou, konvencemi, budováním kapitalismu. Anna, Rainer, Sophie a Hans sice vypadají nevinně a naivně, ale přitom přepadávají lidi na ulici, okrádají je a terorizují členy vlastní rodiny.
