Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů.
Elie Wiesel získal Nobelovu cenu jakožto “posel lidskosti, člověk oddaný humanismu”. Smí tedy člověk zabít druhého?
„Mojím rozprávaním Noc som chcel poukázať na koniec, na zavŕšenie udalosti. Všetko smerovalo ku koncu – človek, dejiny, literatúra, náboženstvo, Boh. Neostávalo nič. Jednako je noc novým začiatkom.
Román známého spisovatele, nositele Nobelovy ceny, se odehrává z velké části v současném New Yorku v ordinaci psychoanalytičky, i když zasahuje do minulosti a je v určitém slova smyslu i dílem historickým.
Wieselovy memoáry mají několik vyprávěcích pásem, střídajících se s velkou pestrostí. Hlavní těžiště leží ve zprávách o stavu světa, tak jak jej autor zažíval na četných cestách do zahraničí a jak k němu doléhaly ohlasy světových událostí.
Autobiografické svědectví známého myslitele, nositele Nobelovy ceny míru za rok 1986. Příběh Židů deportovaných z autorovy rodné vesnice - rumunského Sighetu - do Osvětimi.
Noc Elie Wiesela je první knihou románové trilogie Noc, Úsvit a Den. Vedle děl Primo Leviho a Deníku Anny Frankové je kniha považována za jeden z pilířů literatury o holocaustu. Na rozdíl od Úsvitu a Dne, jež jsou literární fikcí, popisuje román Noc vlastní zážitky autora – mladého ortodoxního Žida, pocházejícího z rumunského města Sighetu Marma?
