Knihu jsem napsala proto, abych všem milovníkům Šumavy a svým dětem a vnukům, ukázala, jak vypadala Šumava před a po válce a jak byla přetvořena, když se budovala Lipenská přehrada. Chtěla bych vás pozvat do míst mého dětství a dospívání, kde jsem byla svědkem zániku celých vysídlených vesnic.
Erika Zemanová čerpala pro svou knihu ze svých vzpomínek ipamětí svých rodičů na život prožitý vChlumci, Žandově aDolní Vltavici. Ke vzpomínkám rodičů připojili vzpomínky zlet válečných ipoválečných také chlumečtí pamětníci. Bylo to těžké období pro všechny. Časy se změnily a nastala nová doba.
Lesní samoty přímo v srdci Šumavy mají své kouzlo jak v letních, tak v zimních slunečných dnech. Příroda je drsná, vrtkavá, ze zimního slunečního svitu se do půl hodiny promění v běsnící sněhovou vánici. Stále stejné kouzlo má i podroklanská mýtina, na které stávala Roklanská hájenka.