Duše a ryba jsou násobnou metaforou, které je možné rozumět v jejich jednotě nebo jako jinému stvoření, ale také jako víře, vztahu k Bohu či vlastní tělesnosti. Ester Fischerové jde v její druhé básnické sbírce o zachycení komplikovaných vztahů mezi abstraktním a konkrétním, mezi fyzickým a psychickým, epickým a lyrickým, mezi mikro- a makrosvětem.
Verše sbírky Ale co kdyby nejsou žádné juvenilní miniatury, právě naopak: svým rozsahem, kompozicí a rytmickou gradací svědčí o zdravém autorském sebevědomí, které nepokukuje po tom, co by kde mohla z cizí poezie vstřebat, ale jasně říká: „Tady jsem já, toto je můj názor, takto svět vidím já.