Pútavé čítanie Denníkov mladej holandskej Židovky Etty Hillesum (1914 – 1943) odhaľuje jej mimoriadny životný príbeh, neobyčajnú duchovnú skúsenosť, ktorá sa zrodila v hrôze holokaustu: zaznieva v nich bezhraničná dôvera v Boha, detská jednoduchosť a otvorenosť, úplná oddanosť a služba blížnym.
Čtyřicet let ležely deníky Etty Hillesum "v šuplíku" a pak během několika málo let oblétly svět. Uprostřed hrozivě se svírající smyčky nacistického pronásledování Židů prošla tato židovská studentka podivuhodným procesem zrání. Do Osvětimi (kde tři měsíce nato zahynula) odjížděla jako radostný, oblíbený člověk, toužící "být náplastí na mnoho ran".
Výběr dopisů Etty Hillesum, které psala svým přátelům a rodině v letech 1941-1943 střídavě z Amsterdamu a z tábora ve Westerborku, dokládá, že její korespondence je mimořádná a liší se od dopisů lidí postižených stejným osudem. Odlišnost je ve stylu dopisů, jasné linii myšlenek i v neobvyklém vyjadřování.