Není to tak dávno, co světovou pozornost vzrušil nález tzv. Kumránských svitků v Izraeli poblíž Mrtvého moře a vzápětí také objev knihovny v Nag-Hammadí. Tyto dokumenty jakoby úplně odporovaly vzletnému a místy až výbušném evangeliu Lukášovu; naopak, jakoby nám ukazovaly Ježíšovo učení v docela jiném světle. Jenže – jsou tyto zdroje pravdivé?
Píše se rok 1148 a islámský svět pustoší Druhá křížová výprava. Mladý mnich, bratr Johanes se po několika velice tvrdých zkušenostech a zkouškách stává členem templářského řádu – členem křesťanské elity.
Mnozí z nás (možná i většina) jsou ukolébáni dobromyslnou vírou, že v případě historie jde o obor, který je dávno docela přesně a „vědecky“ popsán a zpracován, prakticky se v něm nevyskytují omyly, a v průběhu času byl takřka kartograficky zmapován a vše bylo exaktně vytýčeno. Tedy – většího omylu bychom se snad ani nemohli dopustit!
Mnozí badatelé dnes vynakládají nepředstavitelné úsilí, aby se dostali na stopu historické „pravdě“. To má za následek, že se dějiny musí často kompletně přepisovat. Dnes už toho víme víc o metodách padělatelů, kteří byli tak rafinovaní a prohnaní, že nad tím musíme žasnout ještě dnes.