V nové verzi vychází mimořádné Dürrenmattovo dílo, které bývá i díky původnímu podtitulu Opera o jedné soukromé bance přirovnáváno k Brechtově Žebrácké opeře. Tato verze má podtitul Komedie o jedné soukromé bance.
Ústřední postavou "nehistorické historie" je poslední císař rozpadající se Římské říše. Tragickou situaci bývalé mocnosti Dürrenmatt ve své hře traktuje jako absurdní komedii. Vladař země ohrožené nájezdem Germánů a zcela zpustošené se věnuje především chovu slepic, neboť "světu nerozumí" a v politice nenachází východisko.
Významný švýcarský autor své vyznání, že "ke šlendriánu tohoto století se pro nás hodí už jen komedie", uplatňuje i ve svém dramatu o antickém hrdinovi Herkulovi, který vykonal za svého života tucet velikých hrdinských činů. Zavede nás do Elidy, která se za vlády Augiáše topí v hnoji.
Hlavním tématem významného autorova dramatu je otázka odpovědnosti vědce za vynálezy, které mohou zničit svět. Protagonisty hry jsou tři fyzikové, kteří se skrývají v ústavu pro choromyslné a předstíráním duševní choroby chtějí zabránit zneužití plodů své práce. V překladu Jiřího Stacha vychází v edici D jako její 140. svazek.
Modelová hra, která spojuje prvky komické a tragické, svého autora proslavila. Milionářka Klára Zachanassianová se vrací do svého rodného chudobného městečka a chce se pomstít své lásce z mládí Alfredu Illovi. Přistoupí obyvatelé městečka na její nabídku zabít ho za miliardovou odměnu? Hra vychází v překladu Jiřího Stacha v edici D jako její 139. svazek.
Jen takový mistr jako Friedrich Dürrenmatt dokáže napsat velký příběh o malém úředníkovi, který přes noc zbohatne a stane se váženým občanem, generálním ředitelem oddělení jaderných zbraní a porodnických kleští v jistých strojírnách a členem generální synodní rady jisté církve, aby se z něj nestala pouhá směšná, komická figurka, aby text nečpěl