Slávny román nemeckého nositeľa Nobelovej ceny za literatúru Traja rozprávači na prelome rokov 1961/62 píšu tri knihy románu Psie roky, ktorý vychádza v roku 1963, a tak sa v predvojnovom, vojnovom a povojnovom období stávajú kronikármi „psích rokov“ dvadsiateho storočia. Sú nimi obeť Eddi Amsel, svedok Harry Liebenau a páchateľ Walter Matern.
Děj povídky se odehrává v roce 1647 poblíž Osnabrücku, kde se právě dojednávají podmínky míru, který vešel do dějin jako mír vestfálský.
Oskar Matzerath je čudák. Ako trojročný sa rozhodne, že už nebude rásť. Neúprosným sarkastickým pohľadom zdola pozoruje dianie vo svete. Jeho stálym spoločníkom je plechový bubienok. Oskar bubnovaním získava odstup, žiada splnenie svojich želaní, alarmuje.
Poslední kniha, kterou Günter Grass dopsal a sám ještě připravil do tisku, vyšla několik měsíců po jeho smrti († 13. dubna 2015) a je vskutku důstojným „kšaftem“ — loučením se světem, s literaturou, a především se životem.
Nevyčerpatelnou fabulační vynalézavostí, širokou škálou jazykových a stylistických prostředků i hlavním dějištěm navazuje román, vydaný roku 1977, na „gdaňskou trilogii“ z přelomu 50. a 60. let (Plechový bubínek, Kočka a myš, Psí roky).
Zápletka románu, odehrávajícího se převážně v roce 1967, spočívá na typicky grassovském groteskně-drastickém nápadu: gymnazista Scherbaum chce před berlínským hotelem Kempinski veřejně upálit svého jezevčíka, aby šokoval a vyburcoval saturovanou konzumní společnost, jejíž svědomí je podle něj natolik otupeno („umrtveno“), že neprotestuje ani proti
Další svazek ze Spisů Güntera Grasse je stylizován jako kritické vzpomínání osmi vypravěčových dospělých dětí (pocházejících od čtyř matek) na ne vždy lehké dětství s otcem – slavným spisovatelem, pro nějž bylo dílo vždy důležitější než rodina.
Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem a svorníkem Grassovy Gdaňské trilogie, jejíž krajní pilíře tvoří velké romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Soustřeďuje se na ústřední dějiště trilogie, baltský přístav Danzig/Gdaňsk, dobu těsně předválečnou a válečnou a na jednu ústřední postavu.
Günter Grass předložil na prahu osmdesátky autobiografii, která je — jak u tohoto rozeného fabulátora není ani jinak představitelné — umělecky komponována a stylizována a neustále osciluje na hranici autentického dokumentu a fikce, dokládajíc i otevřeně přiznávajíc, že každé vzpomínání je i při nejupřímnější snaze o pravdivost vždy tvorbou příběhu a
V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů.
Na začátku padesátých let bubnuje a píše hrbáček Oskar Matzerath v Léčebném a zaopatřovacím ústavu běh svého života. Outsider, který umí vybubnovat pravdu a rozezpívat sklo, projevuje se při tom jako jediný zdravý ve světě zdání, lži a zločinu.
Končilo dvacáté století. Ve stovce kapitol (rok co rok jeden příběh) dal Günter Grass nejrůznějším lidem - novináři, admirálovi, dělníkovi, univerzitnímu profesorovi, sportovci, politikovi, vojákovi, ženám, mužům, dětem, matkám, otcům - promluvit k událostem století. Z mozaiky osudů vytvořil jazykově rozmanité, plastické panoráma.
Satirická próza Žabí lamento o Německo-polské hřbitovní společnosti se odehrává na přelomu 80. a 90. let 20. století. V roce 2005 podle této knihy natočil režisér Robert Glinski stejnojmenný film.