Kniha literární historičky Hany Šmahelové je sestavena ze studií a glos, jež vznikaly v průběhu let 2001-2015. Ve svém souhrnu představují homogenní celek, jehož těžiště spočívá v metodologických otázkách literární historie. Část úvah se vztahuje k problematickým a dosud stále otevřeným otázkám emancipačního hnutí, v němž se na počátku 19.
Práce přináší jak faktograficky, tak i teoreticky založenou reflexi emancipačního procesu, v němž byly položeny základy novodobé české literatury. Osobitá koncepce, inspirovaná Kuhnovým pojetím paradigmatu, Ricoeurovou hermeneutikou a recepční estetikou tzv.
Kniha obsahuje jedenadvacet literárněvědných prací, které vznikaly v průběhu posledních tří desetiletí a je rozdělena do čtyř částí. V prvním oddílu (Na pomezí: starší literatura a folklor) osciluje kolem problematiky folklorní pohádky a jejích vztahů k literatuře.