V roku 1992 sa Thomas Quick priznal k vražde 11-ročného chlapca a počas nasledujúcich desiatich rokov postupne k 30 nevyriešeným vraždám. Investigatívny novinár Hannes Rastam podrobne preskúmal všetky dôkazy, zápisy z výsluchov, lekárske záznamy aj rozsudky a dospel k názoru , že nie je presvedčený o jeho vine, keďže ho odsúdili len na základe nepriamych dôkazov.
Odsouzen za osm vražd, dalších pětadvacet přiznání k soudu nedospělo. Thomase Quicka znají média jako švédského Hannibala Lectera, zločince, jehož hrůzné činy přesahují běžnou představivost. Pozadí jeho příběhu je však spletitější a překvapivější, než se zdá.