Kdo ještě neokusil báječnou kulajdu, dršťkovou či škubánky a lívance a vdolky zná spíš z doslechu, tak pro toho je tahle kulinární jízda do vnitrozemí Čech přesně ta správná věc. Mezi Krkonošemi a Šumavou svůdně voní vepřová kolena a svíčková, to však zdaleka není všechno.
Právě když se v roce 1918 chýlí ke konci 1. světová válka, nabývá na obrátkách smrtonosná epidemie – pověstná pandemie španělské chřipky. Armáda mrtvých narůstá každým dnem, po desetiletích budou epidemiologové mluvit o 20 až 50, někteří dokonce o 100 milionech obětí chřipky na celém světě.
Průvodce Zlatou uličkou, plný vzácných, dílem neznámých obrazových dokumentů, napsaný se znalostí života v zákulisí. Pověst praví, že ve Zlatnické uličce přebývali kdysi alchymisté a mágové císaře Rudolfa II.
Zlatá ulička v Praze. V jejích roztomilých, pestrých domečcích žili dříve hlavně prostí a chudí lidé. Před mnoha staletími je obývali střelci, kteří střežili hradní brány. Asi před padesáti lety opustili Zlatou uličku její poslední obyvatelé.
„Franz Kafka byl Praha a Praha byla Franz Kafka“, napsal kdysi Johannes Urzidil. A skutečně, kdo se vydá po stopách života Franze Kafky, toho cesta zavede přímo do srdce starého císařského města nad Vltavou. Až do morku kostí, celou svou bytostí je spisovatel Kafka zakořeněn v pražské půdě, všude v jeho díle probleskuje na povrch město a jeho lidé.
Je legendárním knížetem malířů art nouveau, zakladatelem vídeňské Secese. Jeho obrazy dosahují na aukcích rekordních cen. Tváře dam z jeho slavných portrétů září z kávových šálků a deštníků a ti, kdo neumějí pojmenovat obrazy jako Adele nebo Danae jménem, jsou považováni za politováníhodné nevzdělance.
Před sto roky, když se krvavý zápas národů po čtyřech letech chýlí ke konci, nabývá na obrátkách smrtonosná epidemie – pověstná pandemie španělské chřipky. Armáda mrtvých narůstá každým dnem, po desetiletích budou epidemiologové mluvit o 20 až 50, někteří dokonce o 100 milionech obětí chřipky na celém světě.
