Čas zabijáků můžeme vnímat coby oslavnou píseň na Rimbauda, na mládí a nevinnost, jako konfrontaci jednoho umělce s druhým, jako temnou vizi budoucnosti i jako kritiku umění dvacátého století. Eseje představují Henryho Millera jako pronikavého a odvážného myslitele, bořitele model, obhájce zázračnosti života a proroka nadaného ostrou jasnozřivostí.
Slavný avantgardní román, který po svém prvním vydání v polovině třicátých let 20.
,,V jediném století dal tento nepatrný národ světu téměř pět set geniálních lidí. Jeho umění vznikalo po padesát století, je věčné a neporovnatelné.
