Všichni je známe. Od pradávna. Od malička. Potkávali jsme je v lese, na hradech i zámcích a možná i doma pod postelí. Strašidla. V českých zemích sídlí, co naši předci pamatují, a možná ještě déle. A přestože je novodobé pohádky přetvořily do mnohdy roztomilé podoby, původně se jednalo o nelítostná, mstivá a krvelačná stvoření.
Měla to být jen krátká výprava do trpasličích dolů, ale jak už to tak bývá, zvrhla se v boj na život a na smrt. Trpaslíci nikdy nebyli příjemní braši, a co teprve, když jim doly pustoší krutí skřetí drancíři, kteří spálí všechno a všechny, co jim přijdou do cesty. To je pak lepší co nejrychleji zmizet.
Ani po Orlohoru nemají Vukogvazdští čas na odpočinek. Doprovázejí kudúcké kupce po cestách drangenských společně s jejich zbrojnou skupinou – třemi sličnými děvami. Stezky jsou to záludné, mnohá nebezpečí i bestie na nich číhají. A jak se říká – kam čert nemůže, nastrčí ženskou. Ať už v podobě krvelačné strigy, zákeřné harpyje nebo hubaté holky.
