První příběh Čest a sláva námořníků napsal autor původně jako dárek pro otce k jeho osmdesátým narozeninám. Zúročil v něm vzpomínky na svého dědečka - námořníka a korzára (1. světová válka). Následně, byv nakladatelkou požádán o rozšíření publikace, dopsal druhou novelu Ve jménu lidu, příběh strýce, odbojáře, který se za 2.
Rytíře Falka, medicuse a zaklínače začátečníka, jsme opustili v okamžiku, kdy se u Furatských brodů střetly dvě skvělé armády. Saladín neprošel a splnil to, co se zavázal svému příteli, hraběti Joscelinovi. Jeruzalém je nyní otevřené město, Falko získává odměnou titul i panství a zdá se, že se do Outremeru vrátil mír. Zdání klame...
Píše se rok 1187. Saladín právě zcela rozvrátil největší armádu, kterou kdy dali křižáci dohromady. Mezi ním a Svatým hrobem stojí jen prastaré hradby jeruzalémské, na kterých stojí starci, mrzáci, nebo mladíci, teprve včera pasovaní Balianem, baronem z Ibelinu, na rytíře… Severněji, v hrabství Edessa, vládne dosud zdánlivý klid.