Inkvizitor Heinrich Franz Boblig z Edelstadtu je proslulý především díky románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Stejnojmenný film v režii Otakara Vávry ho vykreslil v podobném duchu – jako fanatického pronásledovatele čarodějnic a hamižného zloděje. Jaký však byl doopravdy?
Jméno vladyky Jana Černého z Vinoře zůstávalo do nedávna prakticky neznámé. Jednalo se o nižšího šlechtice, který strávil téměř čtvrtstoletí ve službách jihočeských velmožů Rožmberků. V létech 1551–1573 zastával úřad hejtmana na řadě panství, např. Vimperku, Třeboni, či Nových Hradech.
Proslulé čarodějnické procesy probíhaly během 17. století na severní Moravě a ve Slezsku. Vždy přitahovaly pozornost historiků, umělců i milovníků historie. Dosud nikdo ale nezpracoval v úplnosti rozsáhlé prameny k těmto procesům.
Mnohdy opomíjená stránka života slavných osobností českých dějin, panovníků i předních šlechticů a šlechtičen. Kdo z nich byl zadlužený až po uši, kdo naopak (nebo zároveň s tím) štědře půjčoval druhým?
Kniha sleduje dějiny švamberského rodu od 13. století až do počátku století 18., a to nejen v hlavní linii od Ratmíra ze Skviřína po Polyxenu z Paaru, roz. ze Švamberka, ale v dílčích tématech se věnuje i poboční borské a zvíkovské větvi.
Kniha vychází z nejmodernějších trendů historického bádání, tedy mikrohistorie jako zmenšeného obrazu obecných historických procesů a trendů. V centru poznávání tu stojí člověk aktivní činitel dějin. Druhou stranu naplnění konceptu mikrohistorie představuje využití mimořádného bohatství jihočeských archivů, které v tomto ohledu mají světový význam.
Historik Jaroslav Čechura se dlouhodobě věnuje každodennímu životu na jihočeském venkově, v předkládané monografii se zaměřuje na období třicetileté války.
Jakub Krčín z Jelčan proslul jako architekt rybniční sítě na Třeboňsku. Ve službách Rožmberků vybudoval některé z nejproslulejších a dodnes obdivovaných rybníků: Svět, a zejména největší z nich, Rožmberk. Poznejte jihočeského regenta jako zdatného hospodáře a sledujte jeho důkladně zdokumentovaný rodinný původ, kořeny i osobní život.
Kniha se zabývá dvěma velkými jihočeskými panstvími Třeboň a Hluboká (dnes Hluboká nad Vltavou) v procesu proměn, které nastaly po třicetileté válce. Obě panství získal Jan Adolf ze Schwarzenberka krátce po roce 1660. Jaroslav Čechura reviduje výkladové stereotypy, které přisuzují této době mnohé negativní charakteristiky.
Kniha předního českého historika Jaroslava Čechury přístupným a čtivým způsobem představuje široké veřejnosti život a dílo jedné z nejvýznamnějších osobností českých i evropských dějin - českého krále a římského císaře Karla IV.
Významné dílo uznávaného českého historika, které se poprvé v české historiografii zabývá tématem sexuálního života našich předků v průřezu více než sta let.
Sociální dějiny raného novověku nejsou zaplněny jen amorfními strukturami na jedné straně a osobnostmi z řad aristokracie, měšťanstva či byrokracie na straně druhé. I mezi docela prostými lidmi lze narazit na řadu pozoruhodných osudů. Jedním z nich je osud prosté venkovské ženy Johany Peřkové.
Jagellonská epocha představuje výraznou kapitolu našich dějin, obestřenou řadou mýtů. Autor pozorně sleduje život a činy Vladislava II. a odmítá rozšířenou představu o slabošském králi, neopomíjí jeho dlouholetého soka Matyáše Korvína a poté krále-dítě Ludvíka, který zahynul u Moháče.
Po smrti Zikmunda a záhy i jeho nástupce Albrechta Habsburského hrozilo zemi, rozvrácené husitskými válkami, bezvládí a chaos. Nakonec došlo ke stabilizaci a dohodě znesvářených stran, které po smrti mladičkého Ladislava Pohrobka zvolily „zemského správce“ Jiřího z Poděbrad českým králem.
Líčení skončilo v předchozím svazku přenesením sídla proslulého císaře Rudolfa II. do Prahy. Následuje popis jeho vlády, nástup Matyáše až po potlačení stavovského povstání bitvou na Bílé hoře a vítězstvím Ferdinanda II. Jako vždy vedle politického dění autor sleduje vývoj hospodářství, ale i kulturu, umění, náboženskou situaci a tzv. všední den.
Historická kriminalita má ambici ukázat, jakým způsobem překračovali lidé v minulosti psané i nepsané normy. Zvláštní přitažlivost poskytuje raný novověk, 17. a 18. století, neboť je spojen s řadou základních změn společnosti. Jak je obvyklé i dnes, kriminalita nikdy neprobíhala ve vzduchoprázdnu, ale projevovala se v těsné vazbě ke každodennosti.
V bitvě u Moháče ztratili Jagellonci téměř vše, mladičký král Ludvík byl mrtev a před českými stavy se otevírala klíčová otázka: kdo nastoupí po něm. Za měsíc bylo jasné, že zvítězí Habsburkové, kteří osobností nadmíru schopnou, Ferdinandem I., dosedli na český, uherský a posléze i římský trůn.
Druhý díl lucemburské éry je zasvěcen především vládě Václava IV. a Zikmunda Lucemburského a spolu s tím i neklidné a rozporuplné době husitské. Kromě výkladu politických a vojenských dějin se autor věnuje i středověké civilizaci, kultuře a všednímu dni společnosti té doby.
