Přes všechny pozitivisticky laděné a postmodernou přemnožené výhrady je stále rozumné chápat filosofii jako metafyzickou vědu o metafyzických principech poznání i reality. Zmíněné výhrady totiž vesměs vycházejí z rozporných teorií poznání, které se budou v následujících lekcích dostávat postupně pod terapeutický drobnohled.
Tématem knihy je politická filosofie, jejíž výklad probíhá na základě konfrontace s aktuálně převládající politickou ideologií Západu - levicovým liberalismem. Ukazuje se, že ideologie levicového liberalismu zásadně koliduje s lidskou přirozenosti a nároky přirozené etiky.
Kniha Iluze etických relativistů je třetí částí systematického kurzu, který soustřeďuje hlavní témata filosofie člověka. Jako taková navazuje na knihy Iluze skeptiků a Člověk bez duše, život bez smyslu.
Od sametové revoluce je Tomáš Halík stálicí naší veřejné scény. Muž mnoha profesí a zájmů, plodný autor; téměř barokně-renesanční osobnost. Pro mnohé autorita ve věcech křesťanského života. Donedávna měl obdiv široké veřejnosti. Dnes se, aspoň u nás karta trochu obrací.
Jednou z přirozených potřeb člověka je také racionální orientace v životě. Je to potřeba v silném smyslu lidská. K jejímu naplnění výlučně slouží etika. Neboť racionální životní orientace může být jen filosofická; etika je totiž finální disciplínou filosofie.
Filosofická antropologie je systematické zpracování problému lidského bytí a života. V soudobém chápání oba termíny (bytí a život) ve výkladu lidské reality splývají. Důvod je v tom, že soudobé antropologické reflexe jsou zatížené agnostickými restrikcemi, takže se příliš vážou na empirické metody.
Autor vychází z přesvědčení, že jedním z požadavků kritického myšlení je, aby filosof začal svá zkoumání noetickou reflexí pravdy jako hodnoty lidského myšlení. Těžiště celé noetiky pak spočívá v sestrojení apodiktického důkazu objektivní pravdy, kterou ve smyslu korespondenčním postuluje i ten nejradikálnější skeptik.