Sluníčko zase svítí jako praštěný, holubi pijou vodu z kašny na našem náměstí a na tý kašně sedim já s Hermínou, kejveme nohama a lížem tu nejlepčí zmrzku, co jsme si koupili u starýho Boučka. Hermína už baští kornout a ty holubi maj na něj asi taky chuť, protože se tady kolem ní šmodrchaj a dělaj takový to vrkú, vrkú. Já mám holuby rád.
Co uděláte, když se ve vašem oblíbeném koupacím rybníku zničehonic objeví maringotka tažená slonem a ne ledajakým?
Kastelánka poštátneného zámku dostane v sedemdesiatych rokoch minulého storočia list od bývalého majiteľa: grófka Sofia zomrela a chce byť uložená v zámockej kaplnke. Napriek smutným časom sa bývalé služobníctvo rozhodne splniť posledné grófkino prianie. Plán je pripravený a všetci ho začínajú do bodky plniť. Lenže svet ukazuje aj druhú tvár...
Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit.
Na zámku Červená Lhota se dobře daří kastelánu Pivoňkovi a jeho mlsné kočce Matyldě. Bývalý baletní mistr provází návštěvníky po zámku a žije v poklidu s místními strašidly. Jejich soužití je navýsost spokojené, vzájemně si pomáhají. Bohužel jen do okamžiku, kdy dorazí v rámci výletu emeritní pedagogové.
Po příchodu učitelky Soni Ticháčkové do Žábokudel, se v místní základní škole rozpoutala válka páťáků proti nové přísné třídní. I když, občas to vypadá, že je to přesně naopak. Soňa Ticháčková si totiž nenechá nic líbit a svým svěřencům skopičiny oplácí stejnou měrou.
Jednoducho na mňa zabudli súčasného českého spisovateľa Jiřího Holuba je citlivo vyrozprávaný príbeh sedemročnej Kláry, ktorá prichádza so svojimi rodičmi z Prahy do Sudet. Wolfgang, dedina, v ktorej sa usadili, má však svoje tajomstvá. Klára objaví starú skrývajúcu sa Nemku Helgu, ktorá jej rozpráva svoj životný príbeh.
Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si sama dovede představit.
Sluníčko zase svítí jako praštěný, holubi pijou vodu z kašny na našem náměstí a na tý kašně sedim já s Hermínou, kejveme nohama a lížem tu nejlepčí zmrzku, co jsme si koupili u starýho Boučka. Hermína už baští kornout a ty holubi maj na něj asi taky chuť, protože se tady kolem ní šmodrchaj a dělaj takový to vrkú, vrkú. Já mám holuby rád.
Všetko bolo u nás v Žabykláčove úplne v poriadku, kým k nám neprišla Drzá Soňa. Sme malé mestečko a naša babka hovorieva, že tu vidí do taniera každý každému. Máme jedno námestie, radnicu, na vŕšku hrad a našu slávnu školu. Práve tam chodím ja, Čalabúnová, Žuvačková, Vreteno alebo slabinger Vášnivý a všetci sme žiakmi piatej triedy.
Príbeh adoptovaného chlapca Karčiho, ktorý si zaumieni zistiť pre svoju najlepšiu kamarátku Hermínu, koľko váži jeho spolužiačka Matilda. Je to nebezpečná a veľmi bláznivá úloha. Nebude to mať vôbec ľahké. Hovorový jazyk a neodolateľný humor v každodennom živote Karčiho osloví nielen mladého čitateľa.