Kniha, kterou listujete, je věnována klíčové psychoterapeutické otázce, jíž je rozhovor. Je velmi důležité podstatně rozumět rozhovoru jako takovému, protože v rozmluvě se děje poznání. To je již dlouhou dobu zúžené na poznání objektivní čili věcné, neosobní, neutrální, vědecké.
Jako dvanáctiletý se Vojta Blecha při pádu z kola praštil do hlavy. Něco se mu tam změnilo a on se začal usmívat, nebo dokonce smát v situacích, které vůbec k smíchu nejsou. Lékaři si s ním nevěděli rady. Psal se rok 1982. Blechovi se kvůli němu museli přestěhovat na chatu, ale Vojtův úsměv byl spouštěčem událostí dál.
Dílo podává mimořádně fundovaný obraz o vývoji psychoanalýzy, tvůrčím způsobem obohacuje pohled ego-analytický o pohled fenomenologický, zabývá se vztahem metateoretického a klinického přístupu při psychoanalytickém poznávání člověka, přičemž se vědomě vyhýbá redukcionismu. Věnuje se plně i etickému rozměru psychoterapeutické práce.
Autoři, kteří se v této publikaci věnují problematice psychosomatickémedicíny, reprezentují různé myšlenkové trendy. Je zde zastoupen přístupfilosofický, přístupy zastávající hlediska několika psychologických apsychoterapeutických směrů a také přístupy zastoupené některými medicínskýmiobory.
Psychoterapie je významnou formou péče o duši. Autor ve své antropologické psychoterapii vychází z Heideggerova existencialismu a Patočkova 'přirozeného světa', hlásí se k Husserlově fenomenologii a Dithleyově hermeneutice a inspiruje se Bossovou daseinsanalýzou.
Doc. PhDr. Jiří Růžička, Ph.D., editor předkládané publikace, obratně spojil rozdílné názory a postupy několika renomovaných autorů a zároveň zkušených praktiků komunitní a skupinové terapie. Práce představuje tři významné proudy a čtyři školy pracující s tímto tématem.
