Kniha je věnována problematice sociálních a politických dějin českých zemí od konce 18. století do vzniku první československé republiky. V úvodních kapitolách autor zkoumá dopady osvícenského myšlení na proměnu městské i venkovské society a postupné společenské změny v době předbřeznové.
Kniha pojednává o ne zcela tradičně zvolených meznících moderních českých dějin (1848, 1918, 1930, 1945, 1968 a 1989) z hlediska stabilizace, resp. destabilizace sociálního řádu. Autoři analyzují způsoby, jak historičtí aktéři čelili strukturálním změnám a kterak v jejich diskurzu byly tyto změny uchopovány.