Studie se zaměřuje na porozumění případům dobrého vládnutí v Česku. Autor zkoumal tři menší města a jejich politické představitele, kteří ve zkoumaném období prosazovali principy dobrého vládnutí.
Existuje v České republice občanská společnost? Představuje účinný nástroj prosazování svobody a záruku demokracie? Jak překonat krizi důvěry, která v nynějším českém prostředí představuje zásadní překážku rozvoje občanské společnosti?
Autor knihy přichází s argumenty ve prospěch následujícího tvrzení: Chtějí-li Evropané úspěšně zvládat rizika globalizace, potřebují paralelně k politické integraci pěstovat občanskou společnost v evropském transnárodním rámci, potřebují pěstovat „evropskou občanskou společnost“.