„Neboj se, můj zachránče, nebude to bolet,“ řekla tak ledovým hlasem, až Petrovi přeběhl mráz po zádech. Krok za krokem se blížila, a on couval, dokud nenarazil zády do zdi. V hrůze se jí podíval do očí. Byly jako oči hada, hypnotizovaly ho tak, že se nedokázal ani pohnout. Již byla téměř u něho.