V centru této knížky je deník, který si v prosinci 1944 začala psát čtrnáctiletá Katka Bárkányová v pracovním koncentračním táboře Glöwen u Wittenbergu. Deník psaný formou dopisů otci, kterého viděla naposledy na osvětimské rampě v červnu téhož roku a o němž byla přesvědčena, že se s ním po válce setká.