Práce se věnuje pojmu evidence v textech J. A. Komenského. Není však úzce koncipovanou studií k dějinám pojmu, usiluje naopak o představení širokých kulturních podmínek, jež umožnily jeho konjunkturu.
Práce uvádí jednu z klíčových otázek soudobé literární archeologie. Odkrývá vztahy a souvislosti mezi technikami literární tvorby a mechanismy historického myšlení. V kontextu první velké krize historismu na přelomu 19. a 20. století stopuje osudy tradičního historického románu a hledá zdroje inovací, jež do historických reprezentací vnesla literární moderna.