I čtyřicet let od původního vydání je toto album hodno označení za dlouhohrající desku sezóny. Nejde jen o časopisecká a jiná ocenění, ale především o skutečnost, že podstatná část písní je – k nepředstírané potěše diváků – dodnes součástí Pospíšilova koncertního repertoáru.
Nová deska výjimečného zpěváka a jeho hudebních i literárních přátel. Pro všechny se slabostí pro nezaměnitelně českou muziku a nevatová slova v textech šance příjemně bilancovat. Mělo to vlastně vyjít už k Lubošově loňské sedmdesátce, ale coronavirus to zařídil jinak.
