Hana píše a překládá texty. Ve svém volnu pracuje na vlastním rukopise, protože jako každý třetí člověk na zeměkouli i ona se chce stát spisovatelkou. A jako mnoho dalších žen na světě prahne po muži snů a po všem, o co ji první manžel, hafefobik s chorobným strachem z doteků, připravil.
Helena se na druhé dítě těšila a milovala ho, ještě než se narodilo. Po porodu však nastal zlom. Dětský křik jí drásal nervy, každý den jí bylo hůř. Po odchodu partnera do práce celé hodiny proplakala a současně se snažila utišit pláč dětí. Stala se matkou dvou dcer, z nichž ani jedné nedokázala nic dát.
