Rok 1973 si mnozí pamatují jako období Husákovy normalizace. Veřejný život byl možný hlavně v organizacích komunistické Národní fronty, takže se lidé věnovali spíše rodině a chatě. Jezdilo se ve škodovkách a trabantech, kdo měl víc peněz, počkal si na sovětského žigulíka. Davy pobláznily hity jako Noc na Karlštejně nebo Popelka.
Každý jsme prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala.
Osmdesátá léta zažila renesanci díky netflixovému hitu Stranger Things – a že se během nich zrodila nejedna podivnost!
Kofola, kofča, kofolička. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960. Ovšem rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech.
Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche.
Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. O čem se psalo v novinách, kolik stál lístek do kina nebo jaké byly módní trendy?
Každý jsme prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala.
I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz.
Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche.
Kofola, kofča, kofolička. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960. Ovšem rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech.
Rychlost, výkon, energie, neúnavnost. Kolem toho se dnešní svět točí. Naše tělo i hlava se tomu snaží přizpůsobit, co můžou. Ale občas na všechno nestačí a my onemocníme. Jako nejsnazší se nabízí sáhnout po syntetických produktech farmaceutického průmyslu. Stále v nás však zůstaly sebezáchovné mechanismy, které říkají, že to jde i jinak.
I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz.
Každý jsme prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala.
Reportážní cestopis mapuje ta nejkonfliktnější a zároveň nejmalebnější místa poválečného Balkánu. Kniha provede čtenáře oblastmi, ve kterých ještě neskončil konflikt, včetně zákoutí jaderských ostrovů a přímořských hor.