Závěrečná část poetické „punkové trilogie“ tak trochu klame tělem. Přes pesimistické vročení – kratičké příběhy o hledání barev, zvuků a vůní i tam, kde už nejsou... a nebyly – sbírka hraje barvami (autor si úmyslně jako obrazový doprovod zvolil fotografie streetartu) a tomu, kdo chce slyšet, zní i hudbou, jež je pro básníka věčnou inspirací.
Rok po prvotině a nečekaném bestseleru punkových příběhů z ulice, sídlišť a ostrovů v nás Třetí nástupiště (vyprodáno včetně dvou dotisků) vychází jejich velmi očekávané pokračování: Žádná kapka není ta poslední. Tichá důrazná revolta prošedivělých bídníků, beatníků a pankáčů nejen pro okoralá srdce a duše.
