Pokud navštívíte psychiatra s tím, že nemůžete usnout nebo se v noci budíte, předepíše vám hypnotika. Vzhledem k tomu, že se jedná o chemické uspávadlo, napadne vás, že ona malá tabletka se chová jako včela. Na jedné straně nosí chutný med a na druhé straně dává bolavé žihadlo.
I když v praxi používáme barometr, tachometr nebo spirometr, nemůžeme mít věrometr. Přesto se Max Kašparů pokusil napsat Věroměr. Aspoň jako pomůcku pro rozlišení víry živé, víry mrtvé a víry v bezvědomí. Protože autor nechtěl zůstat jen u výkladu problematiky, pokusil se hledat i cestu k oživení víry.
V knize, kterou drží čtenář v ruce, nechává autor nahlédnout do jednotlivých pater jeho mnohotvárného pohledu na svět.
Čas běží a autor, který před deseti roky vydal svoji úspěšnou publikaci Třicet případů aneb malé, bílé, kulaté, končí svoji lékařskou praxi, aby se mohl věnovat jinému poslání. Především kněžskému. Říká, že společnost, ve které žijeme, potřebuje více zdraví duchovní než duševní.
"Už více než pětatřicet roků naslouchám ve své ordinaci lidským osudům. Povětšinou těm, které se týkají vztahů. A to nejen vztahů mezi mužem a ženou, dětmi a rodiči nebo vztahů mezigeneračních, ale i těm, které se vytvořily mezi rodiči a školou, občanem a institucí nebo učiteli a jejich žáky.
Želivský premonstrát, pelhřimovský psychiatr, žirovnický divadelní ochotník, vysokoškolský učitel, spisovatel a světoběžný esperantista se tentokrát na chvíli zastavil, aby posbíral svá rozhlasová, časopisecká a novinová zamyšlení. Naprostou většinu z nich tvoří pořady Jak to vidí, které s ním vysílal Český rozhlas 2 Praha.
Publikace nám dovoluje nahlédnout do pracovny psychiatra a premonstrátského terciáře Maxe Kašparů a zamyslet se nad otázkami a problémy, které občas musí řešit každý člověk nebo dvojice lidí při výběru partnera.