Kdyby měl Rudolf Steiner takový automatický PR servis, jako mají Freud, Einstein či Nobel, patřil by mezi nejuniverzálnější známé myslitele přelomu devatenáctého a dvacátého století. Protože měl „pech“, smůlu a věděl příliš mnoho takřka o všem, stal se v očích mnohých podivínem.