Práce sleduje jednu ze strategií šlechty k uchování sociálního a ekonomického postavení elity prostřednictvím umisťování neprovdaných dcer do ženských šlechtických nadací, a to na příkladu uchazeček o prebendy Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě.
Publikace se zabývá vztahem ženy a automobilu v tzv. pionýrském období automobilismu (do roku 1918). V celkem pěti kapitolách se věnuje jak samotným počátkům dámského automobilismu před rokem 1900, tak specifickým podobám využívání automobilu či kořenům dodnes přetrvávajícího fenoménu ženy – špatné řidičky.