Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace.
Kolektivní monografie navazuje na úspěšný výzkumný a výstavní projekt UMPRUM a Národní galerie Budování státu: reprezentace Československa v umění, architektuře a designu.
Kniha poprvé ukazuje jednu kapitolu českých dějin umění: výtvarnou produkci spojenou s husitským hnutím. Donedávna se zdálo, že nic takového neexistovalo, a teprve výstava a publikace Umění české reformace (2010) ukázaly, že jde o kulturně bohaté a zajímavé téma.
Středověké umění a kultura jsou nám vzdálené, přesto ale patří k dědictví naší vlastní minulosti. Kniha se odlišuje od dosavadní české produkce zejména v tom, že nevykládá dějinný vývoj umění, ale na konkrétních příkladech osvětluje širší ideové a intelektuální souvislosti vizuální tvorby a funkce obrazu v širokém smyslu.