Klímova čtvrtá sbírka je v prvé řadě poctou velkým básníkům, kteří tematizovali plynutí ročních dob – Karlu Tomanovi, Josefu Horovi či Janu Skácelovi. Klíma toto spojení přiznává poetikou, která k jejich poetice explicitně odkazuje formou ozvuků a „dialogů“ s těmito básníky.
Sbírka Na slupi 8 je komponovaným cyklem básní, v němž konkrétní pražský dům se svou minulostí slouží jako projekční plocha. Autor se na ní – snad ve stylu vzdáleně podobném Spoonriverské antologii – snaží proniknout do mysteriózního prostoru, hlavně však zahlédnout obrazy a osudy lidí, jeho obyvatel.
